Joh 13 | CzeCSP | STEP | Před velikonočním svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, ⌈protože miloval⌉ své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.

John 13

Ježíš umývá učedníkům nohy

1 Před velikonočním ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p)} svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, ^▼▼12,23 aby z tohoto světa přešel k Otci, ^{▼▼v. 3; 16,28} ⌈protože miloval⌉ ^{▼▼ř.: milovav} své, kteří byli ve světě, miloval ^▼▼v. 34 je až do konce. ^{▼▼n.: do krajnosti} 2 Během večeře, když již Ďábel ^▼▼8,44 vložil do srdce Judy ^▼▼6,71 Šimona Iškariotského, aby jej vydal, ^{▼▼n.: zradil; (n.: …, když (si) již Ďábel vložil do srdce, aby jej Juda … vydal)} 3 Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou ^▼▼3,35 a že od Boha ^{▼▼8,42; 9,16} vyšel a k Bohu odchází, 4 vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se. ^{▼▼L 12,37} 5 Potom nalil do umyvadla vodu a začal učedníkům umývat nohy ^{▼▼L 7,44} a utírat je plátnem, kterým byl přepásán. 6 Přišel k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi ⌈chceš mýt⌉ ^{▼▼ř.: myješ} nohy?“ 7 Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nevíš, ^▼▼v. 12 potom ^▼▼3,22p však to poznáš.“ 8 Petr mu řekl: „Nikdy ^▼▼4,14p mi nebudeš mýt nohy!“ ^{▼▼Mt 16,22; 26,33} Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“ ^{▼▼srv. Dt 12,12} 9 Šimon Petr mu řekl: „Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“ 10 Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ^{▼▼15,3; Ef 5,26} ale ne všichni.“ 11 Věděl ^▼▼6,64 totiž, kdo ho vydává. ^{▼▼n.: zrazuje} Proto řekl: 'Ne všichni jste čistí.'

12 Když jim umyl nohy [a] vzal si své šaty, opět ⌈zaujal místo u stolu⌉ ^{▼▼ř.: položil se ke stolu} a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? 13 Vy mne nazýváte Učitelem ^▼▼11,28 a Pánem ^{▼▼4,1; 11,2; 20,28; 21,7; Fp 2,11} a dobře pravíte; jsem jím. 14 Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte ^{▼▼ř. též: jste dlužni; srv. Ř 13,8p} navzájem umývat nohy. 15 Dal jsem vám příklad, ^{▼▼n.: náznak / nástin; Jk 5,10; 1Pt 5,3v; 2,21} abyste i vy činili, co ^{▼▼ř.: jako} jsem já učinil vám. 16 Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ^{▼▼//15,20; Mt 10,24} ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal. 17 Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete–li to činit. ^{▼▼Mt 7,24} 18 Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil. ^▼▼6,70! Ale musí ^{▼▼ř.: aby} se naplnit Písmo: ^{▼▼15,25; 17,12; 18,32; 19,24} 'Ten, kdo jí ⌈se mnou⌉ ^{▼▼var.: můj} chléb, pozdvihl proti mně svou patu.' ^{▼▼//Ž 41,910} 19 Již teď vám to říkám, dříve než se to stane, ^▼▼14,29 abyste potom, až se to stane, uvěřili, ^▼▼1,7! že Já jsem. ^▼▼8,24 20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“ ^{▼▼//Mt 10,40}

Ježíš předpovídá svou zradu

Když to Ježíš řekl, rozrušil ^{▼▼Mt 2,3p} se v duchu ^▼▼11,33 a dosvědčil: ^{▼▼ř.: + a řekl} „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí. ^{▼▼//Mt 26,21}“ 22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, ^{▼▼2K 4,9p} o kom to říká. 23 Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, ^{▼▼19,26; 20,2; 21,7.20} spočíval u stolu v Ježíšově náručí. ^▼▼1,18 24 Na toho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví. 25 On se naklonil k Ježíšovým prsům ^▼▼21,20 a řekl mu: „Pane, kdo to je?“ 26 Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto. ^{▼▼Výraz psómion ('sousto') může též označovat hořké byliny namočené v ovocné omáčce.}“ Namočil sousto a podal je Judovi ^▼▼6,71 Šimona Iškariotského. 27 Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan. ^▼▼v. 2 Ježíš mu řekl: „Co činíš, ^{▼▼n.: chceš učinit} učiň rychle!“ 28 Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl. 29 Protože měl Juda pokladnici, ^▼▼12,6 domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým. ^▼▼12,5 30 On si vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc. ^{▼▼L 22,53}

31 Když ^{▼▼//Mt 26,33—35} Juda vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl Syn člověka oslaven ^▼▼7,39 a Bůh byl oslaven v něm. ^▼▼14,13 32 [Jestliže byl Bůh oslaven v něm,] oslaví Bůh i jeho v sobě a oslaví ho hned. 33 Dítky, ^{▼▼1J 2,1p} ještě krátce ^▼▼7,33 jsem s vámi. Budete mne hledat, a jako jsem řekl Židům, tak i vám nyní říkám: 'Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete. ^{▼▼7,34; 4,21}' 34 Dávám vám nové přikázání, ^{▼▼15,12; 1J 2,7; 2J 1,5} abyste se navzájem milovali; jako já miluji ^{▼▼ř.: jsem miloval (aorist); 3,16} vás, abyste se i vy navzájem milovali. 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete–li mít lásku jedni k druhým.“ ^{▼▼1J 3,14}

Předpovězeno Petrovo zapření

Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu, ^▼▼v. 33 tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“ 37 Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši ^▼▼10,17p za tebe položím!“ 38 Ježíš odpověděl: „Svou duši za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát ⌈mě zapřeš⌉. ^{▼▼n.: se mě zřekneš}“